Co mi dal rok s koronavirem

Aktualizováno: kvě 5

Psala jsem si s bývalým kolegou, jak prožil dobu koronavirovou a když jsem mu odpovídala, jaké to bylo u nás, docela mě to překvapilo, jak vlastně začátky karantény byly dost drsné. Přitom teď se mám dobře, rozjíždějí se mi nové projekty, hodně jsem se díky online práci naučila…

Říkala jsem si, že to radějí písemně zachytím, protože bych nerada, aby mi to někde zapadlo.

Z tohoto období osobnostně těžím a doufám, že ještě dlouho budu.


Před koronavirem jsem skoro rok pracovala na svém projektu pro firmy - terapie týmů, vyšší efektivita týmů, strategie firem atp. - v podstatě jsem za tím šla zhruba posledních 7 let. Pohybuji se ve firmách celý život, vím, že by to spoustě týmů pomohlo, přineslo to úspory, často i nemalé zisky. Byla jsem si jistá!

Měla jsem domluvených zhruba 30 schůzek ve firmách, věděla jsem, že rozjezd bude pomalý, měla jsem k tomu práci na částečný úvazek. Schůzky byly naplánované od 2. týdne v březnu. Přesně v ten týden začala karanténa - a s tím nejistota a vyčkávání, co vlastně bude dál. Většina firem schůzku odsunula na neurčito, “zavolejte až tak na podzim, teď na práci s týmy není prostor, jsou většinou doma.”

Jen tak mimochodem - co myslíte, že se stalo na podzim? Další koronavlna mi to doslova spláchla to záchodu.

Vraťme se ale zpátky na začátek - můj částečný úvazek byl ohrožen, také se vyčkávalo. Klienti na terapii mi zůstali dva, kteří byli ochotní spolupráci dokončit a nevadil jim online. Otec mých děti - hudebník - bez práce. Můj přítel - pracující v hotelu - bez práce. Doma 2 děti na domácí výuce. Bylo to dost napínavé.

Naštěstí můj částečný úvazek ve fajn firmě zůstal a tak naše rodina zvládla pokrýt základní náklady a finančně se nezadlužit.

A ještě k tomu bylo celé loňské jaro krásné počasí! Věnovali jsme se s přítelem sami sobě, dětem, jezdili jsme na výlety, odpočívali, byli v klidu. Práce a peněz bylo málo, ale měli jsme čas a to jsme potřebovali. Právě proto budu vždycky na tenhle čas hezky vzpomínat.

Léto bylo fajn, podívali jsme se po Čechách - poloprázdný Český Krumlov, plus další místa, na kterých jsme nikdy nebyli, protože jsme pořád cestovali někam za hranice.

V září nastoupily děti do školy, byla jsem jedním z těch naivních, kteří si mysleli, že máme všechno za sebou a i když přijde nějaká další vlna, už to v klidu ustojíme. Přece se v první vlně nic nestalo.

Od prvního října opět nouzový stav a děti doma. Práce výhradně online. A také se dost změnilo v chování lidí v online prostředí. Začalo mi psát hodně lidí kvůli terapii, vůbec jim nevadilo se setkávat online. Neřešili koronavirus a dopad omezení, tak nějak měli potřebu v té nejisté době pořešit aspoň sebe. Pro mě tohle byla zásadní změna.

Několik měsíců jsem tedy pracovala s klienty online. Nejen na terapii, ale i podnikatelské poradenství. Přestože jsem měla svůj limit, kolik klientů týdně zvládnu, několikrát jsem to přehodnotila a navýšila kapacitu. Když je zrovna moje práce potřeba… Zároveň jsem to brala jako příležitost naučit se v online prostředí pohybovat a vyzkoušet si, jestli zvládnu klientům dodat přes obrazovku, co potřebují. Protože online už nám tady zůstane.

Vyhodnotila jsem si, že každý klient by rád pracoval, mj. na zvýšení sebevědomí. Udělala jsem to na zvlášť program. Mělo to úspěch! Sebevědomí se totiž v nějaké oblasti hodí fakt každému. Mě, vám, prostě všem.

A také už se mi v hlavě rodil plán na online kurz. Několik měsíců jsem přemýšlela, jak na to - a stejně jsem to nevymyslela. Připravit obsah, to ano, ale pak to natočit, představit lidem… Sbíhá se v tom několik profesí. Nakonec mě oslovil kurz, jak udělat online kurz :-)

Nezůstala jsem jen u toho, tvořím rovnou celou online školu! A moc mě to baví :-) Roste mi to pod rukama a těším se, až s tím půjdu ven.

Mezitím moje děti seděly pořád doma u svých počítačů. To mě na celé té situaci trápilo nejvíc. Že nechodí do školy, že ztrácejí motivaci, že se stírá rozdíl mezi dnem a nocí, že je to vlastně jedno. Stačí se skulit z postele k počítači a tam předstírat, že jsem myšlenkově “připojený”. Ani nechci domýšlet, co to udělá do budoucna. Můj mladší syn - v 9. Třídě se připravoval na talentovky, tak měl aspoň na programu přípravu portfolia. Naštěstí talentovky v lednu udělal a na svojí vysněnou školu se dostal. Byla to velká radost, dojetí a zároveň o starost míň. Bůh ví, jak budou probíhat klasické přijímačky…

A dál sezení u počítače, u domácí výuky. V té době už jsme se rozhodli, že pořešíme úpravy bytu - když už jsme doma furt, tak ať se nám tady pohodlně bydlí. Mini přestavba zabrala pár týdnů a měli jsme z toho dobrý pocit. Hlavně pokojíčky. Natírali jsme, vybírali nábytek, nakupovali. Kdybychom nebyli tolik doma, dál bychom to odkládali na neurčito. Takhle máme hotovo! Další velké plus. Kluci mají každý svoje zázemí, prostor, se kterým jsou spokojení, tvořili si ho podle svého.

Když se vrátím sama k sobě - co mi korona období dalo - změnilo mi to perspektivu.

Můžu pracovat odkudkoliv, což jsem už dávno prosazovala, ale nikdo o online konzultace nestál, přestože byly levnější (jaksi nemusím si pronajímat místnost). A online kurzy v sobě mají nekonečné možnosti! Tohle uvědomění mě dostalo. Když naše lektorka zmiňovala, že má v databázi 30 tisíc mailů, vlastně, co to je? Žijí tady milióny lidí! To je prostě zvládnutelné.

Když jsem pár dní řešila, jestli mám správně nastavené ceny, jestli dávám klientům dostatečnou hodnotu, jestli není troufalé chtít tolik… Do toho se mě moje PR agentura ptala, jestli bych šla do televize a já se vyděsila. Měla bych ještě nasbírat tyhle zkušenosti a tamto školení a ideálně napsat další knihu.

Najednou se mi to poskládalo a došlo mi, že už mám všeho dost! Zkušenosti s osobním rozvojem sbírám celý svůj dospělý život. Tu změnu žiju a kdysi bych nevěřila, že je to možné. Mentoring a rady podnikatelům ke mě přišly samy - ani na to nemám žádnou reklamu - a klienti se hlásí sami. Celý život pracuji a skládám si puzzle. Tak konečně mi došlo, že už jsem je doskládala. Mám všeho akorát. A jdu s tím do ještě většího světa, než jsem si dosud myslela. Bylo a je to osvobozující!

Jak jsme nemohli do kadeřnictví a tak celkově ta péče o sebe vzala za své - většinou jsem byla v domácím oblečení, naučila jsem se sžít s tím, že nevypadám pořád hezky, upraveně. Vlastně to bylo další osvobození. Protože jsem z rodiny, kde se mělo za to, že je potřeba dobře vypadat. A taky už se spíš blížím k té 50, než ke 40. Člověk nemůže čekat zázraky :-)

Jsem s tím smířená, konečně.

Dneska šel mladší syn do školy, za 2 týdny půjde ten druhý. Sláva. Plánujeme se vrátit k cestování, které bylo podstatnou částí našeho života. Sláva. Máme pořešeny domácí záležitosti. Poohlížíme se po nějakém pozemku za Prahou, jestli tam bude maringotka, chata, nebo dům, to ukáže čas.

Koronavirus by ze začátku velký kotrmelec, ze kterého jsme se vzpamatovali a jdeme dál. Osobně mám jasněji kam.

A jsem za to vděčná. Všechno je tak, jak mělo být. Zajímavé je, jak jsem věděla, co přijde a nechtěla to vidět. V roce 2019 jsem tušila, že nebudeme moct cestovat, řešila jsem, kam vyjet na velkou cestu. Myslela jsem, že moje tušení znamená, že nebudou peníze, nebo nebude možné tak dlouho dát hlídat děti.

Tušila jsem, že nejdřív potřebuji pořádně uchopit svojí terapeutsko-mentorskou praxi, ale chtěla jsem to přeskočit rovnou na firmy. A vím, že tento čas ještě přijde!

Tušila jsem, že potřebuji pořešit svojí dlouholetou samotu, protože děti už mají svůj program a můžu si tedy “dovolit” se jim tolik nevěnovat. A otevřela jsem se po letech vztahům a jeden hezký mám :-)

Pohádka se šťastným koncem. Vím, že ne každý to může říct. A taky vím, že moje předchozí roky se rozhodně jako pohádka pojmenovat nedají. Roky, kdy většina lidí byla relativně v pohodě.

Život je nahoru, dolů - pořád dokola. A každý máme tu křivku nakreslenou jinak.

74 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Děkujeme za odeslání